INTERVIEW STOUPA č. 2

Myslíš si, že kvalitní skalní (skalařská) průprava je důležitá pro lezení v horách a ve velkých stěnách?
Příprava na skalách je podle mně téměř nevyhnutelným předpokladem úspěšných horských podniků. Získávat rutinu v dělání štandů, učit se rychle jumarovat, sedat do skyhooku, natlouct nýt, atp. je sice možné zkusit i například v průběhu pokusu o prvovýstup v Patagonii, ale šance na úspěch se výrazně snižuje. Pokud vím, všichni dobří horolezci, vždy lezli hodně a velmi dobře na skalách. Například nejlepší příprava pro lezení na Marmoladě je podle mého názoru lezení na pískovcových věžích – většinou se plazíš v plotnách, musíš umět najít správný směr, zakládat někdy dost složitě jištění z lezecké pozice, lézt vysoko nad nýtem.

Jsem přesvědčený, že Igor Koller vděčí za své marmoladské úspěchy právě vlastní zálibě v lezení na písku. Stejně tak jeho spolulezec z prvovýstupu Cesty přes Rybu Jindra Šustr byl ve své době hvězda domácího skalního lezení, autor nejtěžších skalních cest. Jiný příklad: ačkoli např. Reinholda Messnera proslavili himalájské výstupy, předtím opravdu hodně času provisel v žebříčcích na skalách v Dolomitech, atd.

Pokud je tvoje otázka na skalní přípravu mířená čistě na sportovní lezení, myslím si, že pro lezení v horách je to velmi užitečné, ale nikoli nezbytné. Pokud tě ale zajímá volné lezení ve velkých stěnách, je tomu právě naopak. V případě, že je ale potřeba přehákovat rozbitou a drolivou skalní stěnu, umět lézt ve stupni 8c francouzské klasifikace je dobrá akorát v tom, že se člověk rychleji přitáhne ke skobě nebo přeleze nýtový žebřík jen po rukou bez použití stoupacích žebříčků.

Pokračovat v dalším čtení.