ON THE SUN 2007, Vysočina

Vysočina
Vysočina byla naše první vážné soustředění v přípravě na naši malou expedici do Yosemit.

Video

Vyzvednul jsem Honzíka na nádraží v Hradci Králové. Běhal jsem po perónech sem a tam. Zmatený jak lesní včela. Honza nikde. Nakonec jsem to už nevydržel a zavolal mu.
„Kde jsi?“
„No já ještě sedím v autobuse.“
„Ty jedeš autobusem?“, zeptal jsem se.
„No jasně. Jak jinak?“
„Jsi mi psal, že se sejdeme na vlakovém nádraží.“
„Však jo, autobus tam staví.“
V pondělí jsem si email opět zkontroloval a měl pravdu. Bylo to tam! Přijedu autobusem v 18:40 na vlakové nádraží do Hradce Králové.

Pak jsme již v pohodě pokračovali na Vysočinu. V hospodě jezdeckého klubu vládla pohoda. Prase chrochtalo za plotem, kozy se trkaly se psi, také občas skákaly po stolech nebo si tam jen tak ustlaly. Se soumrakem jsme šli spát. Další den bude náročný. Ještě v noci (my už spali) přijel Janek s Terezkou. Druhý den jsme přejeli na Devět skal. Kombinovali jsme volné lezení s lezením technickým. Honza se učil čistit délky. Seznámil se důvěrněji s friendy, čoky. Lezl technicky na druhém nebo prostě jumaroval. Janek sestrojil důmyslný trenažér. Honza lezl na jumarech jako na rybu a vždy když už, už byl u slaňáku ho Janek spustil těsně nad zem. Také jsme sestavili postel. Honza nám ji pomohl sestavit a zavěsit. Chvíli si v ní i poležel. Zbytek odpoledne jsme už jenom honili metry.

V neděli jsme pokračovali ve spárách a v lezení na metry. Přeplněnému Drátníku jsme se vyhnuli a zamířili jsem dozadu. Až za skalní okno. Janek nachystal Honzovi desítky čoků, abalaků a friendů do dvou metrů výšky, tak aby na něj Honza dosáhnul. Honza pak chodil a čistil. Největším oříškem byl vždy abalak. Kdo zná, ví o čem mluvím. Úplně na závěr jsme nachystali to nejtěžší, co může při čištění délky nastat. Šplhání s jumary do převisu a do traverzu. Lano je při jumarování stále napnuté a jištění je permanentně zatěžované. Je nutná souhra s horním a spodním šplhadlem, popř. i další odsedkou. Ze začátku to vypadalo zcela beznadějně. Honza se taky trochu čertil a zápolil s žebříčky, daisy chainem, lanem a napnutými friendy. Nakonec si však Honza vzal k srdci naše rady. Vytvořil si systém a začalo se mu dařit. Poslední friendy a čoky už šli hladce. Z Honzíka stříkal pot a byl unavený. Myslím si, že se mu to ale stejně líbilo.

Pak už jsme rychle nasázeli věci do baťohů a běželi k autu. V 17:15 jel Honzovi autobus z Hradce. Na rozloučenou dostal za úkol shybovat a posilovat. A na začátku června budeme pokračovat. Ve spárách na Bišíku během brigády zaměstnanců Singing Rocku ve skalách a na Polské žule u Jeleni Góry.

Zapsal Vojtěch Dvořák