Netradiční forma práce ve výškách v korunách stromů
Když nás kontaktoval Pavel Zoubek z liberecké ZOO, že se chystá na výzkumný projekt do Indonésie, kde potřebují instalovat fotopasti v korunách stromů stromolezeckou technikou, věřili jsme, že to bude hodně zajímavá práce ve výškách. Zároveň jsme si řekli, že rádi podpoříme ochranu přírody v této části naší planety.
Vyzpovídali jsme Pavla o tomto projektu a jaké to je pracovat v korunách stromů v Indonéském pralese.
Pavle, přibliž nám nejdříve, o jaký výzkumný projekt se jedná a kde se odehrává.
V liberecké ZOO se klade velký důraz na ochranu divoké přírody. Soustřeďujeme se na oblast střední Afriky a jihovýchodní Asie, kde působíme už několik let. V současné době se věnujeme problematice ilegálního obchodu s luskouny, který nás zavedl až na Mentawajské souostroví, konkrétně na severní a jižní Pagai. Tyto ostrovy se vyznačují mimo výskyt luskounů také mnoha dalšími endemickými a zároveň ohroženými druhy zvířat. Mezi nejznámější patří 4 druhy opic, které místní faunu nejvíce symbolizují. Jako příklad uvedu gibona malého (Hylobates klossi), který by byl určitě sympatický všem lezcům. Nicméně, jak už to tak bývá, s časem stráveným na konkrétním místě zjišťujete, že je zde spousta témat, kterým se dá věnovat a udělat tak něco pro ochranu přírody a udržitelný rozvoj. To vyžaduje komplexní přístup, kde ruku v ruce jde spolupráce s komunitou na výzkumných a ochranářských tématech a osvěta lidí.
Ostrovy jsou stále z velké části pokryté pralesem, který je sice selektivně vykácený, ale nenarušují ho rozlehlé plantáže zemědělských plodin, jako je například palma olejná. Přesto je zde na divoká zvířata vyvíjen lovecký tlak, který je spojen s jejich tradiční konzumací. Zjišťovali jsme informace od místních lidí a ukazuje se, že ve většině případů netuší, jak vzácným druhům jejich domovina skýtá úkryt, a že deforestace po celé Indonésii je běžnou skutečností dnešní doby. Proto jsme se rozhodli, že skrz místní školy a starosty v prvé řadě vytvoříme osvětovou kampaň pro obyvatele místních ostrovů, která vyzdvihne bohatost a unikátnost ekosystému, ve kterém žijí. K té ale potřebujeme materiál k prezentaci.
Co vás vedlo k instalaci fotopastí v korunách tak obrovských stromů, jaké jsou v pralese?
Jelikož jsou primáti na Pagaiských ostrovech jedním z nejčastějších terčů lovců, tak se opice přirozeně kontaktu s lidmi vyhýbají a je velmi těžké je pozorovat nebo dokonce vyfotografovat. Většina místních lidí zná opice spíš z talíře nebo jako zloděje banánů. Pokud bychom ale chtěli vytvořit a poskytnout efektivní vzdělávací materiál, který by více přiblížil život primátů a lidé by se do nich pak dokázali více vcítit, potřebovali bychom se k nim přiblížit téměř na dosah ruky v jejich království – v korunách stromů. Tam díky fotopastem dokážeme získat unikátní záběry těchto plachých primátů a tyto záběry pak dále používat pro vzdělávací účely. Fotopasti se vcelku již dlouhou dobu využívají k monitoringu divokých zvířat všude na světě, nicméně v korunách stromů to je zatím na začátku.
Měli jste předchozí zkušenosti se stromolezeckou technikou?
Byl to v podstatě náš první terén. Předtím jsme si prošli školením stromolezení v Polygonu Singing Rock, které nás na výstup do korun stromů perfektně připravilo. Přesto musím uznat, že pokud se člověk stromolezení chce věnovat, tak je potřeba to trénovat a dál se vzdělávat. Proto se chystáme na další školení, abychom se mohli dále posouvat a nabité dovednosti aktivně využívat v budoucnu.
Jaké byly podmínky v pralese pro toto stromolezení?
Asi největší rozdíl ve stromolezení za účelem prořezání větví a kladení fotopastí je ten, že my musíme vhodný strom hledat. To samo o sobě bylo vcelku náročné, když jsme museli chodit po pralese s kompletní výbavou na zádech. Strom pak hodnotíte také podle toho, zda tam dokážete nahodit lanko a jestli se vám tam dobře poleze. Takový strom obrostlý liánou není na výstup úplně příjemný a koneckonců holé stromy na ostrovech upřednostňují i někteří primáti ke spánku, protože je například menší šance, že by tam vylezl člověk a překvapil je. Spoustu času nám taktéž zabralo nahazování lanka...to chce prostě cvik. V konci nám trvala instalace jedné pasti na jeden strom jeden den a byli jsme za to rádi.
Všudypřítomné vedro ani už nevnímáte, horší jsou ale komáři, kteří vám dokážou pěkně pít krev, když se zrovna nehýbáte. Takže si musíte opatřit nezbytné pomůcky jako je větev na ovívání a podobně. Déšť je také něco, co v tropech může přijít velmi náhle. Jednou nás k pozdnímu odpoledni přepadl slejvák přímo v korunách stromů. Nebylo možné se nijak schovat a v tu chvíli jsme si na vlastní kůži zažili situaci, kterou místní primáti zažívají denně. Déšť jsme přečkali v korunách stromů, ale ne schoulení k sobě jako to dělají opice, aby se zahřáli. Za odměnu nás však čekala krásná zlatá hodinka s výhledem na prales s odparem.
Museli jsme také častokrát improvizovat, abychom se dostali na chtěné místo, které bylo vhodné pro fotopast. Takhle jsme například přehazovali z koruny stromu na ještě vyšší strom. A byli jsme zatraceně rádi, že jsme neztratili ani jeden nahazovací pytlík, i když někdy bylo namále.
Místní obyvatelé také používají stromolezeckou techniku? Mají na to patřičné vybavení?
Místní obyvatelé stromolezení s vybavením v podstatě neznají. Na stromy však umějí obratně lézt a pokud se potřebují zajistit, tak si dají lano kolem pasu – nic bezpečného. Je to ale spíš ojedinělé a vybavení, které jsme s sebou měli bylo pro ně velmi atraktivní, ačkoliv naprosto neznámé. Až se na místo vrátíme, tak bychom rádi některé naše asistenty do korun vzali, aby si zažili ten pocit výhledu na deštný prales z výšky a třeba to v nich vytvořilo nový rozměr vztahu k přírodě.
Jak fungovalo naše vybavení v tak extrémních podmínkách? Předpokládám, že v pralese je vysoká vlhkost a teplo.
Na vybavení jsme se mohli 100 % spolehnout, ale také jsme mu dávali patřičnou péči. Vše jsme vždy očistili a nechali větrat, aby se na to nechytla plíseň. Jsme však zvědaví, jak bude vybavení reagovat po delší době v tropech, zvlášť lana. Hodně nám také pomohli vodotěsné vaky, které jsme v tamních podmínkách při deštích velmi ocenili.
Chystáte se instalované fotopasti ze stromů sundat, přemístit? Pomáhají vám v tom místní obyvatelé?
Bez místních obyvatel by to nešlo. Jsou v podstatě jedním ze základních kamenů aktivit, které tam provádíme. Jednak znají místní prostředí, dokážou poradit a za druhé s nimi můžeme diskutovat a snažit se najít řešení, jak zde chránit přírodu a zároveň nebránit v jejich rozvoji. Troufám si říci, že se vzájemně obohacujeme.
Zúročíte nabité zkušenosti s pohybem ve výškách i při dalších výzkumech?
Toto je pro nás úplně první pilot, na kterém jsme si chtěli tuto stále novou techniku získávání informací o stromových zvířatech vyzkoušet a ověřit, zda v daných podmínkách bude fungovat. Jsme opravdu zvědaví, co nám záznamy z fotopastí přinesou. Do budoucna pak plánujeme takovýto monitoring dlouhodobě aplikovat, abychom mohli odhadnout skladbu a denzitu stromových druhů.
Jsou zde také další plány na vytvoření pozorovatelny v korunách stromů, odkud by se dalo pozorovat dění jak v horním patře pralesa, tak co se děje pod ním. Přímé pozorování je totiž stálé jedno z nejefektivnějších způsobí získávání informací o zvířatech. Zároveň svou přítomností odrazujete případné pytláky. Něco podobného teď řešíme s kolegy, se kterými působíme Kongu. Takováto pozorovatelna by mohla být i skvělý nástroj pro zviditelnění místa pro nadšené ekoturisty a zároveň přinést do lokality alternativní způsob obživy pro místní obyvatele.
Díky Pavle za rozhovor, budeme se těšit na další zajímavé zprávy z vašeho výzkumu a věříme, že vaše činnost přispěje k ochraně přírody v Indonésii.
Více informací o projektu najdete na webu ZOO Liberec.
Lokalita: Pagajské ostrovy, Indonésie
Výzkumný tým a autoři fotografií: Pavel Zoubek, Tomáš Ouhel, Putra Sabelau, Yerian Ramadhan
Další
